HDTV přináší široký formát obrazu 16:9, syté barvy, ostré obrysy, kvalitní prostorový zvuk Dolby Digital. K jeho zobrazení potřebujete HD ready či Full HD televizor a v neposlední řadě zdroj signálu ve vysokém rozlišení obrazu.
HDTV – jde jako vždy o zkratku z anglického výrazu – High-definition television. Jak už překlad názvu napovídá, jde o formát vysílání televizního signálu s výrazně vyšším rozlišením, než jaké umožňují tradiční formáty.
Jelikož se HDTV vysílá digitálně, hodí se do digitálního vysílání DVB. Signál lze přijímat vzduchem na anténu, stejně jako přes kabelovou televizi a samozřejmě také satelitem.
Stručně a jednoduše řečeno nám HDTV přináší široký formát obrazu 16:9, syté barvy, ostré obrysy, kvalitní prostorový zvuk Dolby Digital.
To vše však vyžaduje investici do zobrazovacího zařízení s vysokým rozlišením obrazovky (HD ready, Full HD) se speciálním HD tunerem nebo HD set-top-boxem.
V neposlední řadě také musí existovat programy, které v tomto standardu vysílají.
Při označování formátů obrazu HDTV se můžete setkat s údaji:
- počet řádků (vertikální rozlišení)
- prokládaný (i – interlacing) nebo neprokládaný (p – progresivní) obraz
- počet snímků za sekundu
Pro kompresi obrazu HDTV se nejčastěji používá kodek MPEG-4, který umožňuje výrazné snížení nároků na přenos dat a vyšší kvalitu obrazu v porovnání s MPEG-2.
HDTV podporuje přenos kvalitního prostorového zvuku ve formátu Dolby Digital (AC3) 5.1.
V současné době je HDTV definována pro rozlišení 1080 prokládaných nebo neprokládaných řádků, případně 720 neprokládaných řádků. Rozměry obrazu jsou v poměru 16:9.
U prokládaného způsobu se nevysílají celé obrázky, ale postupně se prokládají půlobrázky (to se používá i u standardů PAL a NTSC). Neprokládaný způsob je sice pohodlnější pro lidské oko, ale velice náročný na přenos. Volí se proto buď mezi více řádky prokládaně nebo méně řádky neprokládaně.
Nahrávky pro HDTV vysílání se pořizují ve formátu 720p nebo 1080i. Použitý typ závisí na televizní stanici, nicméně platí, že formát 720p se více hodí pro záznamy obsahující rychlý pohyb (např. sporty). 1080i naproti tomu nabídne více detailu při statických nebo málo pohyblivých obrázcích.
Přijímače si poradí s oběma formáty, takže vás jako diváka nemusí zajímat, jakým způsobem se zrovna vysílá.
Číslo za zkratkou HDTV udává počet vodorovných řádků. Počet svislých řádků nám umožní určit kvalitu rozlišení. U HDTV 720p je to 1280 a u 1080i 1920 svislých řádků. Celkový počet bodů je tak u 720p 921 600, u HDTV 1080i 2 073 600. (pixel = obrazovkový bod vytvářející obraz. Počet pixelů na obrazovce dostaneme vynásobením jejího rozlišení)
Ke sledování HDTV je třeba mít zařízení, které je schopné pracovat s vyšším rozlišení normy (výrobci ho označují jako „HD ready“). Jako HD Ready jsou obvykle označována zařízení, která dokáží zpracovat obraz ve standardech 720p a 1080i (3/4 kvalita HD). Plné HD rozlišení, které se označuje jako „Full HD“ je definováno rozlišením 1920 x 1080 neprokládaně. (pro srovnání rozlišení současné televizní normy PAL činí 720×576 pixelů)
K příjmu HDTV se můžete dostat pomocí HD televize s obrazovkou o vysoké rozlišení a s DVB tunerem pro příjem digitálního signálu. Nebo s prostřednictvím zobrazovacího zařízení bez HD tuneru (monitor s vysokým rozlišením obrazovky) ke kterému potřebují high-definition signál z jiného zdroje (tím může být HD satelitní přijímač, HD kabelový set-top-box, HD set-top-box).
K propojení HD set-top-boxu s HD zobrazovacím zařízením je vhodné využít konektor a kabel HDMI. Kabel HDMI přenáší obraz i zvuk. Je plně digitální, takže odpadá nutnost převádět signál na analogový a zase zpátky na digitální. Data se přenáší v nekomprimované podobě což má pozitivní vliv na kvalitu a rychlost. Zvládá přenos dat až 5 Gb/s což bohatě stačí pro HDTV (2,2 Gb/s)
Nejširší nabídku televizních programů v HD kvalitě naleznete prozatím u digitálních kabelových operátorů (DVB-C). Ti mají větší přenosový prostor pro distribuci televizních stanic ve vysokém rozlišení, které jsou velmi náročné na datový tok. Za programy ve vysokém rozlišení obrazu si kabelové společnosti zpravidla účtují vyšší měsíční poplatky než za balíčky programů ve standardním rozlišení, a dražší bývá také pronájem set-top-boxů vhodných pro příjem tohoto typu vysílání.
Určité možnosti přináší i satelit, kde se dá dokonce zdarma sledovat několik zahraničních HDTV programů (na různých satelitech, většinou promo vysílání).
Příjem českých programů zatím umožňuje pouze satelitní poskytovatel Skylink. S jejich kartami můžete přijímat program Nova HD (vysílání TV Nova ve vysokém rozlišení) a připravuje se sportovní kanál Eurosport HD.
K HDTV programům se můžete dostat i prostřednictvím IPTV (televize přes internetový protokol).
Bude-li se někdy plnohodnotně vysílat v HD v pozemním digitálním vysílání (DVB-T) ukáže další vývoj. Každopádně je přenosové pásmo omezené na to, aby v něm vysílalo více televizí ve vysokém rozlišení.
Televizní stanice potřebují dostatek obsahu natočeného v této kvalitě. Výroba pořadů v HDTV je nákladnější než klasické formáty. Nákladnější je i distribuce signálu, který potřebuje vyšší datový tok.
Někdy televize nevysílají vždy skutečné HD. Pořady natočené v klasickém formátu pouze přepočítávají do vysokého rozlišení. Takové vysílání pak nedosahuje plné kvality HDTV.
Zřízení označené logem HD ready musí splňovat normu pro příjem signálu HDTV.
- minimální rozlišení obrazovky 720 fyzických řádků v širokoúhlém zobrazení
- schopnost přijímat HD signál přes vstupy YPbPr a DVI (Digital Visual Interface) nebo HDMI
Výhody HDTV:
- digitální kvalita obrazu
- obraz v širokoúhlém formátu 16:9
- realističtější barvy a barevné přechody
- nové médium ve formátu HDTV – Blu-ray
- velmi kvalitní prostorový zvuk ve formátu Dolby Digital 5.1.