Návrat vyšetřovatele Kuneše v novém detektivním seriálu Rapl, historická sága Já, Mattoni a druhá řada oblíbeného Doktora Martina. Česká televize nabídne na podzim tři velké seriály. Vedle nich se na obrazovce objeví i satira o fiktivním letu Čechů na Měsíc Kosmo, kancelářský sitkom Marta a Věra nebo skečový pořad Nádraží.
„Každému z nově uváděných pořadů, které se na podzim objeví ve vysílání České televize, předcházelo dlouhé období tvůrčího vývoje a často i velmi náročné výroby. Každý z nich představuje zcela odlišný žánr, vyžaduje jiný kreativní přístup, a právě to, tedy důraz na všestrannou kvalitu a různorodost vnímám jako jedny z hlavních devíz původní tvorby České televize,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a dodává: „V nadcházející sezoně tedy uvedeme výpravnou historickou ságu, vyzkoušeli jsme si takzvaný spin-off, kdy jsme v novém seriálu osamostatnili postavu policisty Kuneše známou z oceňovaného Cirkusu Bukowsky, a pokračujeme druhou řadou Doktora Martina. Přičemž česká adaptace je už nyní velmi vysoce ceněna i autory originálního formátu. Představíme také tři původní formáty okrajovějších žánrů, tedy satiru, sitkom a skečový pořad.“
Rapl, Já, Mattoni a Doktor Martin
Seriál Rapl se vrací k postavě svérázného detektiva Kuneše známého z Cirkusu Bukowsky a otevírá třináct nových kriminálních příběhů. V hlavní roli se objeví Hynek Čermák, pro nějž, po zmiňovaném Cirkusu Bukowsky a dvoudílném filmu Gangster Ka, půjde už o třetí spolupráci s režisérem a scenáristou Janem Pachlem. „Když někomu píšete roli na tělo, je to pro vás mnohem snazší, víc mu vidíte do hlavy,“ říká Jan Pachl a dodává: „Nechtěli jsme, aby byl Rapl černobílý, ale aby se do něj, kromě krimi příběhů, dostal i kus z osobního života postav a humor.“ „S Honzou Pachlem jsem se potkal při natáčení jeho filmu Gangster Ka, kde jsem hrál neuvěřitelného padoucha. V Raplovi ale hraju šéfa policie, který má snad svatozář,“ říká představitel další seriálové role Alexej Pyško a uzavírá: „Rapl je akční, krásný, lidský, dojemný a vtipný projekt. Vzniklo něco mimořádně zajímavého.“
Výpravná historická sága Já, Mattoni se odehrává v průběhu šedesáti let bouřlivého devatenáctého a začátku dvacátého století. Optikou stárnoucího Heinricha von Mattoniho vypráví příběh muže, který je ochotný dosahovat svých cílů i za cenu fatálních selhání v osobním životě. Seriál režiséra Marka Najbrta není jen složitým propletencem rodinných vztahů, je také obrazem tehdejší doby a její společnosti. Hlavní postavu svérázného podnikatele ztvárnili Alois a David Švehlíkovi. „Je to možná klišé, ale pro mě role Mattoniho byla skutečně velká herecká výzva. Právě proto, že je to postava velmi plastická a rozporuplná,“ říká David Švehlík. Marek Najbrt jej doplňuje: „Hlavním důvodem, který mě přiměl tuhle práci přijmout, byl jednoznačně scénář. Myslel jsem si, že přečtu jednu, dvě epizody a celou věc s klidným svědomím odmítnu. Přečetl jsem jich rovnou sedm a nestačil se divit, jak mě příběh pohltil.“
Uznávaný chirurg Martin Elinger v první řadě seriálu Doktor Martin opustil Prahu a přestěhoval se do beskydského Protějova, kde místo složitých operací řešil bizarní lékařské případy i každodenní strasti místních obyvatel. Ve druhé řadě rodinného seriálu se Miroslav Donutil vrací v roli na první pohled arogantního a protivného obvoďáka v obleku. „Líbí se mi, jak se postava Martina Elingera vyvíjí. Je skvěle napsaná v tom smyslu, že je to takový neurvalec a obhroublík, ale maskuje tím to, že se brání vůči okolí, a spoustu situací zkrátka jinak řešit neumí,“ říká Miroslav Donutil.
Kosmo, Marta a Věra i Nádraží
Nový komediální cyklus Kosmo podle scénáře Tomáše Baldýnského vypráví příběh českých kosmonautů a jejich letu na Měsíc. Ten začíná ve chvíli, kdy se ukáže, že tento všemi zapomenutý a důkladně vytunelovaný státní projekt je kvůli hrozbě likvidační pokuty od EU nutné bezpodmínečně dotáhnout, a to až po triumfální moment, kdy národ u svých půllitrů bez dechu sleduje přímý přenos z přistání našich zlatých hochů (a jedné dívky) v cílové destinaci. Hlavními hrdiny Kosma je čtveřice nekompetentních kosmonautů, kteří se připravují na let ve zchátralém výcvikovém středisku, ale i ministr školství se svým tajemníkem, kteří letu zajišťují politickou podporu i naplnění tvrdých podmínek sponzorské smlouvy.
Marta a Věra mají kam se vrátit. Na dvě neohrožené hrdinky čekají další divoká dobrodružství v nevyzpytatelné kancelářské džungli, kde se pokusí, vyzbrojeny pouze svým intelektem a sešívačkou, zdolat nová úskalí ve světě slevových serverů. „S tvůrčím týmem Marty a Věry jsme si během první série tu zdánlivě nesourodou trojici hlavních hrdinů dost oblíbili a měli jsme pocit, že postupem času získáváme trochu víc půdy pod nohama v u nás dosud ne zcela probádaném žánru sitcomu,“ říká o pokračování seriálu jeho scenárista Petr Kolečko. „Jsme rádi, že se Česká televize snaží roztleskat žánr původního českého sitcomu. Je to potřebné a odvážné,“ dodává kreativní producent Michal Reitler, v jehož tvůrčí producentské skupině seriál vzniká.
V další z novinek podzimní sezony, Nádraží, se objeví asi padesátka postav v podání Ondřeje Sokola, Martina Fingera, Igora Chmely, Michala Suchánka a Richarda Genzera. „V Nádraží jsme se snažili velice důkladně prozkoumat svět železnice, a to jak z pohledu železničářů, tak i nás, cestujících. Hlavní představitelé se pro tyto účely převtělili do různých postav, a to i ženských, takže sonda to byla důkladná. Budeme rádi, když se u ní diváci budou bavit a budou i nadále jezdit vlakem,“ láká ke sledování kreativní producentka Kateřina Ondřejková, v jejíž tvůrčí producentské skupině cyklus vznikl. „Je to taková unikátní sonda do české duše. Začínáme právě na nádraží, protože to je místo, kde se shlukuje mnoho lidí, ale máme v plánu časem obsáhnout i jiné sféry, nastěhovat se do škol, k policii, do televizí… A protože jsme dali dohromady skupinu nás, pěti výjimečných herců, tak si všechny ty postavy hrajeme sami,“ říká herec a režisér Ondřej Sokol a pokračuje: „Nádraží je složeno z jednotlivých skečů, ale jsou tam i linky, které procházejí celým seriálem, například láska. To je občas tak dojemné, že i já sám u toho sem tam uroním slzu.“
Alžběta Plívová