Postup České televize v předvolebním a volebním vysílání byl legitimní, a to jak ve vztahu k principu odstupňované rovnosti mezi kandidujícími subjekty, tak způsobem výběru hostů do jednotlivých pořadů. Deklaroval to Nejvyšší správní soud, který se zabýval stížností České pirátské strany.
„Česká televize má za sebou doposud nejširší předvolební vysílání. Připravili jsme přes padesát speciálních vydání pořadů, v kterých se vystřídalo více než sto padesát hostů a které dohromady zasáhly téměř čtyři a půl milionu diváků. Pro celou redakci zpravodajství to znamenalo obrovskou zátěž, celé vysílání jsme museli vzhledem k předčasným volbám připravit v extrémně krátkém čase, a to nejen v Praze, ale i Brně a Otravě. Nakonec se České televizi ale podařilo stát se nejvýznamnějším a nejdůvěryhodnějším zdrojem informací pro všechny voliče,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a doplňuje: „Po celou dobu jsme se snažili postupovat co nejkorektněji, i proto jsme vydali jasná Pravidla předvolebního vysílání. Jsem tedy rád, že Nejvyšší správní soud posvětil dva základní pilíře, kolem kterých byla postavena, a že jak průzkumy, tak prostor, který jsme jednotlivým subjektům ve vysílání poskytli, jsou adekvátní a odpovídají povinnostem televize veřejné služby.“
Nejvyšší správní soud v argumentaci svého rozhodnutí uvedl, že „považuje za nosný princip odstupňované rovnosti a Česká televize se zjevně snažila dostát požadavku přiměřenosti při určování časové proporce zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů vzhledem k jejich politickému a společenskému významu.“ Soud, který rovněž prozkoumal smlouvy uzavřené mezi Českou televizí a třemi agenturami, které pro ni připravovaly předvolební průzkumy, i klíč pro výběr hostů, dále deklaroval, že „omezení počtu diskutujících stran a hnutí v klíčových a nejsledovanějších předvolebních debatách je v souladu se zásadou odstupňované rovnosti … a ve smlouvách ani v metodologii výzkumu není nic nestandardního, jak se snaží Česká pirátská strana naznačit.“ Nejvyšší správní soud tak předložené smlouvy i předvolební průzkumy shledal jako korektní nástroje pro získávání statistických informací o stávající síle a volební podpoře, resp. volebním potenciálu jednotlivých politických subjektů.
Česká pirátská strana podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ve které napadla mimo jiné i způsob výběru hostů do speciálních vydání pořadů České televize před volbami, včetně výzkumů volebního potenciálu. Nejvyšší správní soud tento bod stížnosti, stejně jako body ostatní zamítl, protože je „nepochybné, že Česká televize ve vtahu k Pirátům dodržela požadavek plurality informovování o kandidujících subjektech nad rámec § 16 odst. 4 volebního zákona více než dostatečně.“
Alžběta Plívová