V pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa se ve středu 2. května 2018 objevila řada překvapivých informací o turecké elektrárně Adularya, kterou pro tureckého investora Naksan budovala společnost Vítkovice Power Engineering. Ačkoli má Jaromír Soukup pravdu, že Česká exportní banka (ČEB) nevěnovala obchodnímu případu dostatečnou pozornost ve chvílích, kdy Turecko přestalo plnit smluvní podmínky a turecký investor nehradil úvěr ČEB, v mnoha dalších věcech se autor Kauz mýlí.
V pořadu zmiňovaní historičtí členové dozorčích rad někdejších státních Vítkovic v letech 1999 – 2003 nemohli mít na zakázku a tedy ani na obchodní případ ČEB žádný vliv. Nebyli statutárními zástupci ve skupině Vítkovice Machinery Group. Ta vznikla později – poté, co v roce 2003 změnily státní Vítkovice, a.s. majitele a staly se součástí skupiny Vítkovice Machinery Group. Společnost Vítkovice Power Engineering vznikla následně v lednu 2004.
Záměr budovat elektrárnu v Turecku vznikl o dalších pět let později. Původním autorem projektu turecké elektrárny známé jako Adularya byla za Českou republiku společnost BTG Energy, která nemá s Vítkovicemi nic společného. Ta projekt představila ČEB a EGAP. BTG Energy, která kontrakt uzavřela a zpočátku poskytovala financování, však nebyla schopna projekt realizovat sama a následně ani v roli lídra dodavatelského konsorcia s účastí společnosti Vítkovice Power Engineering (VPE).
V roce 2010 vyvolalo VPE audit koncepce BTG, která se ukázala jako naprosto nepřipravená. VPE tedy zadalo nový concept design u společnosti Energoprojekt Praha. Na výstavbě Adularye se podílely desítky českých firem.
V roce 2011 se pak společnost VPE stala z původního dodavatele ocelových konstrukcí a kotelny výlučným EPC kontraktorem. ČEB na projekt poskytla úvěr tureckému investorovi ze skupiny Naksan. Ten byl tím, kdo měl za výstavbu platit nejen VPE. Dodnes za ni Vítkovicím dluží 1, 5 miliardy korun.
Zpoždění na elektrárně vznikalo od počátku. Turecký investor nebyl schopen plnit podmínky ČEB. Celkové zpoždění financování tím narostlo na 16 měsíců.
Kotel pro elektrárnu Adularya vyrobila společnost Andritz. Důlní část projektu a kvalitu uhlí podle kontraktu garantovala turecká strana. Vítkovice neměly oprávnění do této části zasahovat, dokonce ani vstupovat.
Jan Světlík jako hlavní vlastník Vítkovic na obchodu nevydělal, ale naopak. Vítkovice přišly o firmu VPE, která mj. v důsledku tureckého dluhu zkrachovala. Celkově tedy Jan Světlík přišel o zhruba 5, 5 miliardy korun.
Přes všechny potíže na straně investora dodala elektrárna první energii do turecké energetické sítě 29. ledna 2016. První blok tepelné elektrárny získal oficiální statut nového energetického zdroje pro Turecko začátkem března 2016. Jiří Skuhra, kterého Jaromír Soukup označil za jednoho z možných strůjců „kauzy“, se stal členem představenstva a ředitelem společnosti VPE v době, kdy se v Turecku dávno stavělo, tedy v roce 2015. Do Vítkovic navíc nepřišel ani z ČEB ani z pojišťovny EGAP, ale z privátní firmy Renaissance Construction.
Elektrárna není dokončená, ne však proto, že by toho Vítkovice nebyly schopny. Proces najíždění elektrárny byl opakovaně přerušován ze strany investora, který dodával do elektrárny uhlí s odlišnou specifikací, než jaká je zakotvena v kontraktu. Toto uhlí mělo negativní účinky na zařízení elektrárny.
Na tento problém Vítkovice opakovaně upozorňovaly. S cílem zabránit nenávratnému poškozování zařízení elektrárny a kvůli neschopnosti investora problém s uhlím řešit bylo VPE nuceno proces najíždění elektrárny k 30. 6. 2016 přerušit a elektrárnu udržovat v zakonzervovaném stavu. Následovaly politické události v Turecku, po kterých byli zástupci tureckého holdingu Naksan zatčeni a jejich společnost de facto znárodněna. Vítkovice opakovaně deklarovaly ochotu pomoci českým státním institucím s řešením problému a ustavily k tomu účelu i speciální společnost Yunus Emre Project a. s.
Jan Světlík, kterého Jaromír Soukup označil za miliardáře zbohatlého na úvěru ČEB, nemohl žádným způsobem na ČEB vydělat. Finance od ČEB čerpal a měl českému státu splácet turecký holding Naksan.
Stejně tak je známo, že Jan Světlík neměl v 90. letech půl miliardy, ale na privatizaci společností Vítkovice Lahvárna a později Vítkovice si půjčil.
Hodnota majetku hlavního akcionáře skupiny Vítkovice je hypotetickým výpočtem na základě odhadované bonity a výkonnosti vlastněných firem, což je silně proměnlivá veličina a rozhodně neznamená „peníze na kontě“.
Zpracovala: Eva Kijonková, mediální zastoupení VÍTKOVICE MACHINERY GROUP